Tomáš Vtípil, Michal Kosař

divadelní hra o 30 obrazech

Možná není nejlepší zahájit text v propagačním materiálu tak, jak se chystám, ale musím. Tomáš Vtípil, jen z autorů textu hry Vozovna, naší předlohy, pojal před několika lety záměr napsat nejnudnější divadelní hru všech dob. Obsah prapůvodní Vozovny tvoří dialogy dvou postav, jež se zajímají pouze a jen o tramvaje a vozovnu.

Několik prvních skečů přinesl v únoru 2000 na Liquidaci, jeden z literárních večerů brněnské nezávislé literární skupiny Liquid, jíž je členem. Přečetl je tehdy a nadchl tím skoro všechny okolo sebe. Na svou stranu získal Michala Kosaře, svého spoluautora, který napsal řadu dalších svých scének. Naši brněnští kolegové své pásmo třiceti obrazů (či spíše obrázků) nerealizovali na jevišti, nýbrž přímo na místě dotyčném, v tramvaji přímo za provozu – konkrétně linka číslo 1, nejdelší brněnská linka, na které jezdí tramvaj s dvěma vozy – diváky  se tedy stali samotní cestující, vstupenkou se staly jízdenky Dopravního podniku města Brna.

Tramvaj číslo 1 vyjela 27.6.2000 v 20:15 z Bystrce a světová premiéra začala. Byl z ní naštěstí pořízen záznam. Tomáš Vtípil realizoval Vozovnu později i jako rozhlasovou hru.

Já jsem pro divadlo Nahoď objevil Vozovnu úplnou náhodou na jejích webových stránkách. Posléze jsem s textem seznámil svého velice zapáleného kolegu Petra Lamače, jenž měl být původně mým jediným jevištním partnerem. Následně jsme začali scénář upravovat k obrazu svému, ovšem s úplně jiným cílem než naši brněnští kolegové, jak jsem o něm psal na začátku. Zejména jsme vytvořili pro cca šest účinkujících několik postav, které žijí a pohybují se v jakémsi podivném světě tramvají, kolejí, výhybek a vozovny. Vycházejíce ze spousty jinotajů a paralel v předloze tvoříme podobenství totality, takže v tomto světě je velké chladno, jindy je zas celý úplně rozžhavený, všude je dost tma a kouř ze spalování starých tramvají – jistoty tu však nejsou žádné. Tento fiktivní svět je neomezen časem a místem, jinak je přísně ohraničen a nelze z něj vystoupit ven – z čehož vychází základní poměrně netradiční motiv, a sice, že žádná z postav za celou dobu neopustí jeviště.

Takže místo nejnudnější hry zkoušíme vytvořit určitou alegorii – svobody, nesvobody a hledání cesty. Inscenaci jsme obohatili o osm písní z dob totality v Československu před rokem 1989. Použili jsme skladby českých písničkářů a undergroundu; interpretujeme je tak, jak je jim nejvlastnější, živě a spontánně s jednou akustickou kytaru a s akordeonem.

Scénická hudba je dílem praotce Vozovny, Tomáše Vtípila, který je ke kompozici této hudby nanejvýš povolán – je totiž baskytaristou proslulé undergroundové skupiny DG307. Tato hudba byla původně složena pro jeho rozhlasovou hru. Výsledkem je dynamicky se vyvíjející hra, hemžící se prvky, které nevidíme na jevištích amatérských ani profesionálních scénách příliš často. Nezbývá než doufat, že se naše vzájemné vlny během oněch šedesáti minut setkají. Přejeme Vám příjemný divadelní zážitek.

Námět  Tomáš Vtípil a Michal Kosař

Scénář a režie  Petr Lamač a Jan Hrudka

Hudba   Tomáš Vtípil

Výtvarník scény a kostýmů   Jan Hrudka a Jana Kaiglová

Osoby a obsazení aneb kdo je kdo:

NEČITELNÝ Jakub Švehla

ČITELNÁ Ilona Paukerová

NEČITELNÁ, MAMINKA S KOJENCEM Jana Kaiglová

REZIGNOVANÝ, ZAPÁLENÝ Michal Šindelář

ČITELNÝ Jan Hrudka

NEPOHODLNÝ, VELMI STARÝ Petr Lamač

V inscenaci jsou použity následující skladby

Jaromír Nohavica – NA JEDNÉ LODI PLUJEM

Charlie Soukup – PRACOVNÍ TÁBOR

Karel Kryl – DŮCHODCE, TRÁVA

Svatopluk Karásek –   SAY NO TO THE DEVIL

Karel Plíhal – ŠPÍNA, KDE JSOU

Milan Hlavsa – HOUBY

Písně doprovází na kytaru a akordeon Jan Hrudka

Premiéra divadla Nahoď 23. června 2006 v divadle Vikadlo, derniéra 26. března 2010 v divadle 29 v Pardubicích.